Ostrov Kréta - Levka Ori (Bílé Hory)

Tak jsem se před týdnem (konec června) s protaženým obličejem vrátil zpět do reality, a vzhledem k tomu, že celá akce dopadla výborně (a to především díky Tvým informacím), tak samozřejmě musím splnit svůj slib a předat ti na oplátku zase pár zážitků a info ode mne….

Takže: Autobus z letiště jezdí teď v sezóně každou hodinu, takže bez problémů. Sámoška SYNKA tutovka, na výběr měli ze spousty bomb, zaujalo mě, že jsou levnější než u nás (4,10 €), a hlavně mají lepší tvar (nižší s větším průměrem, tj. stabilnější).

Udělal jsem důležité rozhodnutí zůstat na první noc na planině Askifou po nasbírané únavě z předchozích dní a také po ranním budíčku v 1:50. Rozhodně jsem nelitoval, pěkné ubytování v Panorama Askifou za 40 €, restauračka hned o patro výš, vše s perfektním výhledem na planinu. První výletek jen kolem, večer jsem se lehce nachladil díky docela nízkým večerním teplotám a silnému větru, což mě ještě pár dnů provázelo, nicméně to byla jediná drobná nepříjemnost na cestě.

Další den vyrážím přes tamní válečné muzeum na začátek E4 ve vesnici Ammoudari a pak nahoru a přes chatu Tavri. První cisterna na planině Niátos v poho (pumpa ale nefungovala), druhá i třetí mně přišly nějaké renovované, u obou (!) byla nádoba. Silný studený vítr, i se kvůli němu špatně nalívala voda do flašek. Nakonec jsem nešel na tvoje kempovací místo pod cypřišem, ale ještě více dolů (do takové prohlubně mezi škrapy), abych byl co nejvíce v závětří. Ale místo to bylo perfekt s pěknou travičkou.

Ráno opět vichřice, pln obav vyrážím zvědavý, co se bude dít. A v tom se vítr začal nějak tišit a postup začal být na pohodu. Značení dobré, měl jsem jen trošku problém najít druhou tyč (ale už jsem si začátek trasy prošel předchozí den, abych měl fóra, takže v poho). Řekl bych, že lépe značeno (asi přeznačeno), než jak píšeš, tyče a značky byly až do Koutala Seli. Počasí dobré, vítr v normě, občas se drala trošku mlha z údolí, ale nahoru se nedostala. Stoupání na druhé sedlo od planiny pod Koutala Seli v pohodě, pěkně značeno (mám pocit, že tam někdo šel s barvou nedávno), a pozor – s (relativně) spoustou sněhu! Několikrát jsem musel krosit sněhová pole, technicky v pohodě, ale dodalo mi to optimismus ohledně vody. Spal jsem asi tam někde jako vy, hned vedle velkého sněhového pole, ze kterého jsem doplňoval zásoby vody. Další den kolem Sorosů, na chvíli mě tam překvapila mlha z údolí, ale za chvíli se rozplynula, jinak studený vítr, ale ne tak silný jako první den a ráno druhého dne. A slunečno. Perfektní trasa, moc se mi líbila, myslím, že od cisteren po planinu Lívada to je asi nejzajímavější část mého treku…

Na Lívadě jsem potkal ovčáky, lehce doplnil vodu, a protože byl ještě čas, tak pokračoval na Katsiveli. Velké sněhové pole pod chatou v sedle, dokonce z něho vytékal „potok“, vodu jsem bral tady, jiná nebyla, jen smrdutá v nádrži.

Protože jsem měl čas, změnil jsem lehce plán a další den nalehko vyrazil na Páchnes přímou cestou z Katsiveli kolem Modaki, pod jejími západními svahy (takže ne po značené cestě do sedla Rousiés). Pěkná orientační zábava, díky Mapy.cz to bylo ale relativně v poho. Perfektní dobrodružný výstup terénem, bez cesty; zpátky pak přes sedlo Rousies a po místní značené „highway“. Na Katsiveli jsem vzal bágl a ještě odklopýtal do údolí Potámos. Spousta ovčáků a ovcí, a turisti opět vůbec nikde (hurá). Spal jsem na tvém doporučeném místě, jen večer jsem měl problém najít vodu – myslel jsem, že je na mitato Koumi (anebo jak se správně jmenuje), tak jsem ho málem při hledání rozebral :o). Pak jsem ale studnu nakonec našel kousek dál, přikrytou tím kusem letadla, o kterém píše i mapa Anavasi.

Další den starou stezkou z Potámos nahoru pod útesy Zaranokefála (tam jsem nabral vodu) a dolů do místa Krousia. A teprve tento den se začalo oteplovat. Noc už teplá a bezvětrná. Pak tvojí doporučenou cestou přes ten malý kaňon do Agios Ioannis, do taverny Alonia, kde jsem dal omeletku jako brzký oběd. Tady mě kromě dobré taverny a atmosféry zaujala místní koupelna – prostě otočíš kohoutkem a teče voda!!! Po těch pár dnech nahoře dobrý!!

Pak začalo „přituhovat“ jak jsem sestupoval přes Sellouda dolů na pobřeží. Předpověď psala teploty v Agia Roumeli 38°C a oteplovalo se s každým krokem. (Teplota později potvrzena na mých hodinkách…)

Bohužel studna kousek od místa, kde se sestupová cesta napojuje na pobřežní stezku, už neměla vodu… A tak jsem pokračoval k taverně u kostelíka Agios Pavlos na stejnojmenné pláži. Tady jsem se konečně zbráboral, odpočinul a zrelaxoval…Nádrže nad tavernou dobrou vodu nemají, ale v taverně ano, jen do sprch a na záchod si nechají téct tu hnusnou odsolenku, jak jsi mi popisoval. Takže jsem je poprosil a ochotně mně doplnili flašky dobrou vodou. Pak jsem doma ještě četl, že pramen je snad někde u toho kostelíka, no já si ho nevšiml…Zůstal jsem tu jednu noc, asi tak 24h, dal si tam v taverně dvě jídla a objevil výborné místo cca 15-20 min po pobřeží směrem na Sfakii (myslím, že to je někde tam, kde nahoře je ta vyschlá studna), kde byly krásné převisy se stínem, totální klid a mír a dobré koupání…Tam jsem tak půl dne relaxoval a četl… Jinak mě překvapilo, že na Agios Pavlos nikdo nebyl, jeden stan byl přímo u taverny a občas přijela nějaká loď, jinak total klid….

Další den odpoledne přesun do Agia Roumeli, kvůli vedru jsem musel zastavovat asi co 20 min :o). Tady mě naopak překvapilo docela dost kempařů, později jsem zjistil, že tam byla velká skupina „yoga group“ z Atén, jak mně poreferovala slečna z nedalekého stanu. Vždy ráno odbíhali s karimatkami k moři. Ta pláž u kempu nic moc, tak jsem si koupil v obchodě boty do vody, a to bylo hned příjemnější. Koupání ale dobré, jinak byl v kempu klid, celou dobu se člověk téměř nedostal do kontaktu s davem ze Samarie (to ale znáš dobře sám).

Další den jsem přes tu pevnost nahoře vyrazil do Samarie, takový půldenní výlet. Byl jsem tak asi ve třetině soutěsky, pěkné, hodně oleandrů a i vody v soutěsce. Místňák mně říkal, že měli extrémně moc sněhu v zimě na horách, což potvrzovala i moje zkušenost se zbytky sněhu. Takže vody dost.

No a pak další, poslední den koupačka, válečka, samozřejmě i s dobrým jídlem a odpoledne mě čekal zážitek při odjezdu do Sfakie. Stovky lidí (hlavně těch ze Samárie) na lodi, fronty, no koukal jsem a poprvé se dostal do masového turismu. Ono k tomu přispěl i fakt, že byla neděle a hodně místních lidí se vracelo z víkendu (třeba i ta „moje“ „yoga group“). Nicméně vše proběhlo OK, ve Sfakii čekalo asi 8 (!!!) autobusů a kolem deváté jsem už splynul opět s davem v Chanii a užíval si nočního života v podobě restaurace, zevlování a sledování místních tradičních tanců v přístavu a řady dalších „atrakcí“. Myslím, že ještě trošku víc turistů a celý chanijský přístav se potopí :o)

A pak už odlet :o(

Takže – celá akce perfekt, trek přesně v mém oblíbeném standardu – tj. pěkné, zajímavé, ne supernáročné, ale taky ne úplně jednoduché, a člověk musí dávat bacha na orientaci. A bez turistů. Jak by řekli Rakušáci v Alpách „Nur für geübte“. Překvapilo mě, že jsem nepotkal ani jednoho podobného blázna jako jsem já, že celá trasa byla, až na Agia Roumeli a pobřežní stezku, totálně neturistická. A i na takovém pěkném místě, jako je pláž Agios Pavlos, totální klid.

Prostě perfekt, nemělo to chybu, nebylo tam hluché místo.

Takže díky moc ještě jednou za všechna info a stay in touch!

Užívej léto, dovolenou, Krétu a vůbec všechno!