Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obyvatelsvo; Jazyk; Správní rozdělení

 Počet obyvatel kolísá podle údajů z různých zdrojů stejně, jako je tomu u rozlohy ostrova, a to samozřejmě jednak v závislosti na počtu turistů, ale mění se i počet stálých obyvatel - Kréta se trochu vylidňuje. Přesněji - Kréťané se častěji stěhují na pevninu, na jejich místo pak sice přicházejí mnozí imigranti (Albánie, Rumunsko, bývalá Jugoslávie, ale i Češi a Slováci), ale ti tu často nezůstávají jako stálí obyvatelé a po nějaké době se s vydělanými penězi vrací domů.

Ostrov Kréta je ze správního hlediska rozdělen na 4 distriktů – Nomos – s hlavními městy (od východu) Agios Nikolaos (Nomos Lassithi), Iraklio, Rethymon a Chania (ve stejnojmenných Nomos). 

Řečtina je poměrně složitý jazyk. Stejně jako slovanské jazyky má více pádů, mnoho typů skloňování sloves, 3 rody atd. A navíc u ní (snad donedávna?) existovala určitá dvojkolejnost: oficiálně se užívaly dvě verze řečtiny – jedna pro noviny, zákony a nařízení atd., a druhá pro běžné dorozumívání (není to však hovorová, nespisovná řeč!!).  Další složitostí je písmo. Je to něco jako cyrilice nebo ruská azbuka a pro nás, kteří jsme jednak prošli ve škole ruštinou a jednak se učili (hlavně ve fyzice) řecká písmena, označující často nějaké jednotky, je to celkem brnkačka si něco v řečtině přečíst (no, na noviny nebo knížku to ale není, to přiznávám). Pro mladší ročníky to ale může být oříšek. Nicméně - můžu utěšit, že veškeré důležité nápisy a sdělení jsou minimálně v provedení jak latinkou tak řeckou abecedou, pokud to není pouze v latince (slovníček viz Odkazy).

Obrazek

Nicméně skutečnost, že většina důležitých sdělení je přeopisována do latinky ještě neznamená, že je vše OK. Malý příklad - jedno místo (na cestě E4 přes Levka Ori za západu na východ) je na různých mapách označováno jak Poria, Bouria nebo Buria. Na mnou nejpoužívanější mapě (vyd. Adavasi) se to jmenuje - při přísném prostém přepsání jednotlivých písmen do latinky - Poria.  To by bylo tedy jasné, jenže taky existují různé přepisy, které ozohledňují i výslovnost a tak by přepis ve travu Puria mohl být taky výsledkem nápisu Pouria, protože v řečtině "ou" se čte jako "u" a tak by se dalo pokračovat. Jiný kraj, jiný mrav. No a proč a jak se tam dostalo to "b" na začátek některých označení na mapě - to nevím, asi špatným odposlechem nebo - já prostě nevím.

Zdálo by se, že taková drobnost nehraje roli, ale když k nějakému místu vyhledáváte info na internetu pomocí nějakého vyhledávače, tak tam už přesné napsání je důležité. Ještě na jeden rozpor si vzpomínám. Všude -  v článcích na internetu bez ohledu na použitý jazyk, na mapách, v průvodcích, jsem se setkal s názvem hory nad vchodem do rokle Samaria, psaným jako "Gingilos". Jenže na mnou výše zmíněné mapě je používáno výhradně - a to jak v přepisu do latinky tak i v názvu v řečtině - název "Gigilos". Napřed jsem si myslel, že jde o chybku, která pronikla do zpracování mapy, ale opakuje se to i v popisných textech, kterými mapa oplývá, tak nevím. Sám používám to původnní označení, tedy to s "n", a každý (i Řekové) ví o co jde, ale jsem si vědomý toho, že to nemusí být dobře. A do třetice názorný příklad, s jakými "problémy" v řeckých názvech se jeden mpůže setkat. Východištěm jedné z tras přes hory v severo-jižním směru je vesnice, jejíž jméno na mapách je v řečtině a při "otrockém" přepisu jednotlivých řeckých písmen do latinky "Kampoi". Jenže běžně se na mapách lze také setkat s výrazem "Kambi". Proč? Ten první přepis je - jak jsem výše napsal - otrocký, ničím neovlivněný, jenže ten druhý název bere do úvahy i výslovnost: řecká dvojhláska "mp" se totiž čte - pokud je to uprostřed slova (což je tento případ) - jako "mb" (kdyby to bylo na počátku slova, tak by se to četlo jen jako "b" - to jsou ty záludnosti řečtiny!!) a dvojhláska "oi" pak jako "i".  Ten druhý nápis tedy už naznačuje i výslovnost.  A to ještě třeba má řečtina dvě malá "s" - jiné pro použití uprostřed nebo na začátku slova a jiné pro použití na konci slova!! A teď aby se v tom jeden vyznal!!

Tak s podobnými potížemi v řečtině a při jejím přepisu do latinky se můžete setkat!!

Řecké svátky: 1. leden, 6. leden, 25. březen, Velikonoce, 1. květen, Svatodušní svátky, 15. srpen, 28. říjen, Vánoce.

Fauna; Flóra

Na Krétě se vyskytuje na 1500 druhů rostlin, z nichž asi 10 % jsou druhy endemitické, jen zde se vyskytující. Ze stromů zde rostou v první řadě borovice a cypřiše, hojně jsou zastoupeny rovněž platany (je jimi známa oblast jižně od Therisso), středomořské druhy dubu (cesmínolistý a kermesový) a také eukalypty (import z Autrálie). Ale asi největší biologickou hodnotu má chráněná rezervace s porostem endemických palem u vesnice Vaí na východě ostrova. Rezervace se rozkládá v údolí, táhnoucím se až k moři. Celá oblast je však oplocena a pro běžného turistu je tedy nepřístupná.

 Z kulturních dřevin jsou asi nejrozšířenější vinná réva a samozřejmě olivovníky. Hojně se pěstují také ovocné stromy a citrusové plody (hlavně oblast jihozápadně od Chanie), datlovníky, mandloně, kaštany a různé ořešáky.

 Z bylin a nízkých keříků rostou divoce většinou silně aromatické druhy, jako je tymián, šalvěj, dobromysl, vavřín, rozmarýn, různé druhy máty. Z vyšších keřů jsou to pak obzvláště v místech, kde je dost podzemní vody, někdy přímo neprostupné houštiny oleandrů, kručinek, myrty a také jalovců a dalších keřů, které neznám. Na jaře zde kvete mnoho druhů cibulovin – narcisy, krokusy, orchideje, také mečíky, a pak další jako třeba máky, pivoňky a cisty, a různé druhy hvězdnicovitých a mnoho rostlin, známých z našich skalek (třeba tařička, a další) - abych jmenoval ty nejnápadnější; v létě a v září zase ocúny a bramboříky.

 Mezi nejčastěji pěstované byliny patří samozřejmě veškerá zelenina, která např. v případě rajčat, zraje díky klimatu dost brzo. Mimochodem – rajčata ze zdejší produkce nevypadají zrovna vábně, jsou často dost neforemná jako brambory, často ne zcela červená – ale chutnají naprosto dokonale!! K bylinám patří i výtečná bazalka, ale i banány – i ty se tu pěstují! V takových obřích igelitových fóliovnících. Banány jsou malé - rozhodně nemají EU míry - ale zato chutnají skvěle a místní se dušují, že navíc nejsou ošetřovány žádnými postřiky. To ale nemůžu potvrdit, snad ano.

 Roste tu volně také mnoho okrasných rostlin, které se u nás musí pěstovat jako pokojové nebo balkónové květiny, jako např. oleandr, pelargónie, fuchsie, jasmín, bouganvilea, ibišek a další a další.

 Původní krétská fauna byla v průběhu věků téměř vyhubena, hlavně co se týče velkých zvířat. Nejsou tu velké šelmy (a po pravdě řečeno, ani nevím, jestli tu byly, ale minimálně třeba vlci nebo rysi možné ano, protože tu žili taky jeleni – a kdo by je lovil, aby se nepřemnožili? s člověkem příroda většinou  takto nepočítá). Žijí tu ale menší šelmy – jezevec, kuna, tchoř, lasička, samozřejmě spousta druhů hlodavců, netopýři a pak ptáci. Z dravců orel, orlosup a sup, káně, poštolka, mnoho druhů pěvců a i vodních ptáků nebo ptáků u vody se pohybujících, jako jsou třeba volavky. Hojně loveny jsou tu orebice, žijící v horách. (Kdo nezná - jsou podobné křepelkám, žijí také v malých hejnech, ale ne na polích, ale v horách, v údolích s křovinami a v suchých oblastech obecně.)

 Plazi jsou tu zastoupeni především různými ještěrkami a užovkami a také suchozemskými i bahenními želvami. O tom, jestli tu žijí také zmije, se informace různí. Já tu žádnou neviděl, zrovna tak ani štíra, o kterém se rovněž tu a tam tvrdí, že tu žije. (Ale malého štíra potkal cestou ke Kamarské jeskyni jeden kamarád!! Tak aspoň tyhle mršky tu budou.) O hadech na Krétě (3 zcela nejedovatí a 1, který má jedové zuby hodně vzadu v tlamě, takže člověka jimi kouknout nemůže; používá je jen pro lov oblíbené potravy - gekonů a hlodavců) je možné si přečíst zde:

http://www.cretegazette.com/archive/2005-11-snakes.php

Kapitolou samou pro sebe jsou tzv. divoké kozy. Jsou to snad původní kozy (bezoárové), tady nazývané kri-kri. Teda - říkám původné - ale jsou taky člověkem introdukované, jenže už tak dávno, že za původní prostě považují. Měly by to být předchůdkyně (nebo aspoň jedny z předchůdkyň) naší kozy domácí, které tu a tam ještě údajně přebývají v nejméně přístupných a nejodlehlejších partiích hor. No, nejsem si jistý, že tomu tak je, a jestli přece jen ano, tak pochybuju o čistotě genomu těchto jedinců, protože se samozřejmě normálně z kozou domácí kříží a těch domácích jsou všude po horách ve stavu často polodivokém až divokém mraky. Bylo by nanejvýš podivné, pokud by se tam nějaká skutečně geneticky „čistá“ divoká koza ještě vyskytovala. Mimochodem, jak jsou ty „divoké“ kozy opravdu divoké se může přesvědčit každý návštěvník nejznámější rokle Samaria. Může se s nimi totiž setkat mezi zbytky stejnojmenné vesnice, kde je jedno z odpočívadel pro turisty. Kozy tam houfně žebrají o pamlsky a některé si je pro urychlení oběhu potravy berou rovnou z ruky.

Mořský život viditelný při šnorchlování u jižního pobřeží, které myslím znám nejlépe, je mizivý. Pár notoricky známých ryb, které lze vidět ve Středomoří běžně a to je vše. Žádné ulity nebo lastury jsem tam asi nikdy nevylovil. Za jedinou velikou výjimku považuju jednak plže-šneka s takovou velkou ulitou, kterou jsem (samozřejmě prázdnou) vylovil tak z hlobky 3 - 4 m u Itános na východním konci ostrova, a malou sépii, kterou jsem se chvilku snažil pronásledoval u Palekastra (než cákla do vody ten ochranný inkoust a zmizela). Fakt ale je, že šnorchluju jen tak pár metrů od břehu a spíš se jen do vody dívám, než abych se někam taky potápěl (plotve sebou tahat do hor je kravina a nerozum, že..), takže moje mínění nemusí být relevantní.

Ochrana přírody Řeky moc nebere, snad vyjma jednoho Národního parku Samaria, kde se snaží být naopak velmi důkladní (až to zase na druhou stranu někdy dost nesmyslně přehánějí, jak jsme se mohli jednou přesvědčit na vlastní kůži). Ostatně stupeň „ochrany-neochrany“ je asi stejný po celém Řecku – ne nadarmo museli Řekové jako zatím jediná středomořská země z EU před časem platit dost mastnou pokutu za vypouštění splašků do moře! A nestaví se k nápravě myslím moc razantně.

Příroda je často zaplevelena civilizačními zbytky, jako jsou petlahve, igelitové pytlíky a tašky a různé další plastové i plechové obaly. Na některých krásných a odlehlých plážích jihovýchodního pobřeží (u Agia Irini, u Xerokambos a i jinde) si můžete zase usednout místo na čisté oblázky na oblázky oasfaltované, jak se tam buď klidně vypustila nafta z motoru rybářské bárky, nebo pohonné hmoty unikly samy z motoru nedobře udržovaného. Ale neméně škodlivé jsou i různé další civilizační projevy Řeků, z nichž asi pro přírodu nejškodlivější je to, že jakýkoli pozemní zdroj vody – a obzvláště v horách, kde to má ještě horší dopad – je okamžitě sveden do různých potrubí, rour a hadic, často i celé km se táhnoucími po horách. Např. podél cesty E4 se jde z místa Pirou (východně pod svahy Melindanou) až na chatu Katsiveli podél jedné takové černé asi 3/4coulové hadice (stav v roce 1999; možná se něco změnilo?) a lze se s tím setkat i v nižších partiích podél cest. Takže už tak dost (díky odlesnění) vyschlá půda nedostane vláhy ani kousek. K tomu odlesnění – došlo k němu již hodně dávno. Za doby, kdy Krétu odvládali Benátčané, ne moc nekácelo, jen řízeně, aby stromy stačily dorůstat, ale pak přišli Turci a lesy byly vykáceny jednak na stavbu lodí a jednak pro rozšiřování ploch pro pastvu již před stovkami let. Všechny nynější projekty na opětovné zalesnění i samovolná obnovovací činnost přírody přicházejí vniveč díky kozám. Ty sežerou vše, i veškeré semenáčky. A že by si s tím příroda poradit uměla!! Jednou jsem si dovezl šišky z cypřišů, z nichž mi doma po jejich uschnutí vypadala semínka a některá z nich mi bez problémů vyklíčila. Vzhledem k tomu, jak obrovské množství jich na stromech dozrává, si myslím, že by opětovné zalesnění bylo otázkou jedné lidské generace; kdyby tam ovšem nebyly ty kozy... A těch se Řekové prostě nezbaví (stejně jako střelných zbraní).