Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velmi zajímavá je geologická minulost Kréty. Informace o tom jsem objevil v knize George Sfikase Wild flowers of Crete. Tato minulost se dá sledovat víceméně až od třetihor – terciéru. Za terciér se považuje období zhruba před 67 – 1,8 mil. lety, ve kterém vyhynuli mořští amoniti a „úspěšně“ bylo dokončeno vyhynutí velkých plazů, (jejichž hlavní a i filmově proslavený odchod ze scény však nastal již v předcházející epoše druhohor). Ve třetihorách také proběhly mladší fáze alpinského vrásnění, kdy z Evropy – zhruba z její dnešní střední a západní části – zmizely rozsáhlé mořské plochy. Podnebí v té době stále přetrvávalo (z druhohor) teplé a nastávala obrovská diverzifikace savčích a ptačích druhů. Z mořských živočichů byly nejrozšířenější měkkýši a paryby (hlavně žraloci) a z rostlinných druhů došlo k velkému rozvoji krytosemenných. Ke konci třetihor se ale již začíná postupně ochlazovat, objevují se různé ostrovy, kontinenty dostávají jiný tvar a začínají se také tvořit na pólech ledovce, do nichž se ukládá čím dál tím větší množství vody, díky čemuž se také snižuje hladina světového oceánu. V Evropě a ve Středomoří dochází ke geologickým pohybům zemských desek a k jejich zdvihům, a mimo jiné se objevuje Egeida – stále pokračující rozšiřování souše, jež pak spojuje jihovýchodní Evropu s Malou Asií. Ve středním miocénu – jedné z mladších period starších třetihor, paleogénu – zhruba před 18 mil. let, byly v Egeidě jak vysoké hory tak i mohutné zemské deprese, vyplněné sladkovodními jezery. V té době byla Kréta spojena jak s nynějším pevninským Řeckem, tak i s dnešním Tureckem a egejskými ostrovy a vytvářel se tak téměř neporušený pevninský most mezi kontinenty. Ke konci miocénu (asi před 14 mil. let) tuto oblast obývali velcí rostlinožraví savci, kteří ke svému přežití nutně potřebovali velmi rozsáhlý životní prostor s bohatými zdroji rostlinné potravy a s dostatkem vody. Tvář Egeis se však začala měnit ke konci třetihor, tedy zhruba před 10 mil. let. Pokles pevniny a bohaté srážky, které nastávaly sice často náhle, ale pak přetrvávaly po značnou dobu, vedly ke stále se zvyšujícímu pronikání Středozemního moře a k následnému rozdělení pevniny Egeis. A v tomto období byla Kréta – tehdy ještě rozdělená do dvou či tří menších ostrovů – obklopena mořem. K dalším geologickým zdvihům pevniny došlo v pliocénu, konečné fázi třetihor (zhruba před 1 – 3 mil. let), kdy se střídaly neustále poklesy a zvedání zemských desek. Geologická aktivita vytvořila hluboký tektonický příkop, jež dal vznik otevřenému moři i u Kréty, která tehdy vypadala celkem podobně jako v současnosti. Ale stále to nebyl jen jeden ostrov, jak to známe z dneška, její fragmentace na několik menších ostrovů přetrvávala, avšak následující zdvih pevniny tyto ostrovy spojil a vzhled Kréty se pak již téměř nelišil od dnešního. Ke konci pliocénu (poslední údobí třetihor) a na počátku pleistocénu (čtvrtohor), před asi tak 1 mil. let, se uspořádání Egejského moře začalo vyvíjet směrem k podobě, silně připomínající dnešní stav. Nicméně v oblasti Egeis stále přetrvávaly neporušené plochy souše. Jedna z nich např. spojovala dnešní Kyklady do jednoho pevninského celku. Ostrovy jižní Egeidy – Kréta, Karpáthos, Kássos a Rhodos – však již byly zcela zřetelně mimo tyto suchozemské masy. V pleistocénu geologické pochody – hlavně zdvihy pevniny – probíhaly rovněž (asi tak před 1 mil. – 25 tis. lety), avšak byly již mnohem menšího rozsahu.  Přesto jejich role ve vývoji fauny a flóry Kréty byla velmi důležitá, protože jejich výsledkem bylo, že Kréta byla vícekrát připojena k přilehlým kontinentům a rovněž i ke zbytkům souše Egeidy, jako jsou např. Kyklády. Pro období čtvrtohor je charakteristické střídání teplých a chladných údobí díky teplotním výkyvům v ledových a meziledových dobách. Tyto velké klimatické změny nenechaly pochopitelně krétskou faunu a flóru neovlivněnou. Ale celkově se dá říci, že tento vliv byl víceméně nepřímý. Jak se totiž v ledových dobách šířil ledovec (ve kterém bylo vázáno obrovské množství vody) z oblasti pólů do mírného klimatického pásma, docházelo často k obrovskému poklesu hladiny moře, což vytvářelo dočasné suchozemské mosty, které spojovaly dočasně Krétu se sousedními pevninami. Výsledkem pak byla kolonizace ostrova dalšími rostlinnými a živočišnými druhy. Odhaduje se, že v průběhu prvních třech ledových dob – Günz, Mindel a Riss -  hladina moře poklesla často až o stovky metrů!! Například jen v průběhu glaciálu Riss byl tento pokles až o 200 m!! Pouze v poslední době ledové – Würm – kdy ledovec nedosahoval tak daleko na jih, byl tento pokles podstatně nižší – jen okolo 90 m. Počet zvířecích a rostlinných druhů, které překonaly suchozemské mosty, opakovaně vytvářené v ledových dobách, a které se pak na Krétě usídlily, byl velmi významný. Při zkoumání rozšíření endemitských druhů organizmů Kréty došlo k zajímavému zjištění, které možná dokládá dávné rozdělené ostrova na několik ostrovů menších – a to, že mapa, na které by se vyznačily oblasti Kréty s největší hustotou těchto endemitských druhů se nápadně kryje s mapou, na které by se vyznačila podoba oblasti dnešní Kréty ve svrchním pliocénu (před 1 – 2 mil. let), kdy tu bylo více menších ostrovů. Zajímavá téměř shoda!! 

 

 

  Obrazek

 

 

 

 

Zajímavá téměř shoda mezi bývalými ostrovy, z nichž později vznikla Kréta a mezi nynějšími oblastmi endemitických druhů rostlin!! (viz první obrázek)

(Pro dokumentaci textu jsem si dovolil převzít oskeované obrázky z výše zmíněné knihy, které však ani tam nejsou původní; jsou vytvořeny podle Greuzburga - o geologickém vývoji - a Svena Snogerupa - endemiti Kréty.)

 

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

htruz

(gfhft, 24. 11. 2008 17:41)

Geologie


Velmi zajímavá je geologická minulost Kréty. Informace o tom jsem objevil v knize George Sfikase Wild flowers of Crete. Tato minulost se dá sledovat víceméně až od třetihor – terciéru. Za terciér se považuje období zhruba před 67 – 1,8 mil. lety, ve kterém vyhynuli mořští amoniti a „úspěšně“ bylo dokončeno vyhynutí velkých plazů (jejichž hlavní a i filmově proslavený odchod ze scény však nastal již v předcházející epoše druhohor). Ve třetihorách také proběhly mladší fáze alpinského vrásnění, kdy z Evropy – zhruba z její dnešní střední a západní části – zmizely rozsáhlé mořské plochy. Podnebí v té době stále přetrvávalo (z druhohor) teplé a nastávala obrovská diverzifikace savčích a ptačích druhů. Z mořských živočichů byly nejrozšířenější měkkýši a paryby (hlavně žraloci) a z rostlinných druhů došlo k velkému rozvoji krytosemenných. Ke konci třetihor se ale již začíná postupně ochlazovat, objevují se různé ostrovy, kontinenty dostávají jiný tvar a začínají se také tvořit na pólech ledovce, do nichž se ukládá čím dál tím větší množství vody, díky čemuž se také snižuje hladina světového oceánu. V Evropě a ve Středomoří dochází ke geologickým pohybům zemských desek a k jejich zdvihům, a mimo jiné se objevuje Egeida – stále pokračující rozšiřování souše, jež pak spojuje jihovýchodní Evropu s Malou Asií. Ve středním miocénu – jedné z mladších period starších třetihor, paleogénu – zhruba před 18 mil. let, byly v Egeidě jak vysoké hory tak i mohutné zemské deprese, vyplněné sladkovodními jezery. V té době byla Kréta spojena jak s nynějším pevninským Řeckem, tak i s dnešním Tureckem a egejskými ostrovy a vytvářel se tak téměř neporušený pevninský most mezi kontinenty. Ke konci miocénu (asi před 14 mil. let) tuto oblast obývali velcí rostlinožraví savci (např. sloni a hroši), kteří ke svému přežití nutně potřebovali velmi rozsáhlý životní prostor s bohatými zdroji rostlinné potravy a s dostatkem vody. Tvář Egeis se však začala měnit ke konci třetihor, tedy zhruba před 10 mil. let. Pokles pevniny

htruz

(gfhft, 24. 11. 2008 17:41)

Geologie


Velmi zajímavá je geologická minulost Kréty. Informace o tom jsem objevil v knize George Sfikase Wild flowers of Crete. Tato minulost se dá sledovat víceméně až od třetihor – terciéru. Za terciér se považuje období zhruba před 67 – 1,8 mil. lety, ve kterém vyhynuli mořští amoniti a „úspěšně“ bylo dokončeno vyhynutí velkých plazů (jejichž hlavní a i filmově proslavený odchod ze scény však nastal již v předcházející epoše druhohor). Ve třetihorách také proběhly mladší fáze alpinského vrásnění, kdy z Evropy – zhruba z její dnešní střední a západní části – zmizely rozsáhlé mořské plochy. Podnebí v té době stále přetrvávalo (z druhohor) teplé a nastávala obrovská diverzifikace savčích a ptačích druhů. Z mořských živočichů byly nejrozšířenější měkkýši a paryby (hlavně žraloci) a z rostlinných druhů došlo k velkému rozvoji krytosemenných. Ke konci třetihor se ale již začíná postupně ochlazovat, objevují se různé ostrovy, kontinenty dostávají jiný tvar a začínají se také tvořit na pólech ledovce, do nichž se ukládá čím dál tím větší množství vody, díky čemuž se také snižuje hladina světového oceánu. V Evropě a ve Středomoří dochází ke geologickým pohybům zemských desek a k jejich zdvihům, a mimo jiné se objevuje Egeida – stále pokračující rozšiřování souše, jež pak spojuje jihovýchodní Evropu s Malou Asií. Ve středním miocénu – jedné z mladších period starších třetihor, paleogénu – zhruba před 18 mil. let, byly v Egeidě jak vysoké hory tak i mohutné zemské deprese, vyplněné sladkovodními jezery. V té době byla Kréta spojena jak s nynějším pevninským Řeckem, tak i s dnešním Tureckem a egejskými ostrovy a vytvářel se tak téměř neporušený pevninský most mezi kontinenty. Ke konci miocénu (asi před 14 mil. let) tuto oblast obývali velcí rostlinožraví savci (např. sloni a hroši), kteří ke svému přežití nutně potřebovali velmi rozsáhlý životní prostor s bohatými zdroji rostlinné potravy a s dostatkem vody. Tvář Egeis se však začala měnit ke konci třetihor, tedy zhruba před 10 mil. let. Pokles pevniny