vesnice Therisso - pramen Alyakes - sedlo Poria - chata Kalerghi - místo Xyloskalo
14. 11. 2010
vesnice Therisso - sedlo Poria - chata Kalerghi - místo xyloskalo
1. den Ve 14:15 (i když podle letáku až ve 14:30) odjezd busem do Therisso. Napřed zase (jako už 2x v minulosti) sejít ze silnice hned za vesnicí doleva dolů a pěšinou ve svahu, místy trochu zborcenou, na jih do hor. Stále po stejném svahu (kus taky pod nějakým kozincem), a po chvilce silnice. Asi 200 m dolů a v zatáčce na most projít otevíracím dílem plotu. Pokračovat v původním směru místy docela zarostlou pěšinou. Pěšina jde tu a tam po zbytcích starého chodníku, a i když je zarostlá, je docela dobře patrná. Musí se také projít dvěma oploceními; jeden průchod je prostě díra v plotě a ten druhý je tvořen otevíracím dílem. Další plot v cestě již nemá dole otevírací díl, podle něj tedy nahoru k asfaltové silnici (do vesnic Zourva a Meskla); u silnice otevírací díl už je. Pak projít jinou otevírací částí jiného plotu a dál po polňačce až k místu, kde jsou další ohrádky na kozy a ovce. Tam trochu odbočit vpravo na malou skalku a napojit se na pěšinu nad potrubím, které končí u pramene Alyakes (i zde je nutné přelézt plot). Zde přenocování pod jedním z obrovských platanů dále od silnice, jen kousek pod pramenem. Podle GPS 830 m.
2. den Po písčito-kamenité silnici, kroutící se v celkem příjemném stoupání, stále nahoru. Po asi 5 min odbočka k bývalému Venizelovu stanovišti – velitelství z dob Povstání Therišanů na počátku 20. století, jehož byl vůdcem. Tam celkem nic zajímavého není, jen zbytky menší stavby a hlavně krásná vyhlídka do kraje k Therisso a až k severnímu pobřeží. Silnicí stále nahoru a na rozcestí doprava a dolů docela hustým cypřišovým lesem až k ostré zatáčce v roklině, kde je taky pramen; ne moc vydatný. Na konci silnice po levé straně pod nějakým jehličnanem je skalka se štěrbinou, kterou se musí prolézt na starý a místy ještě dobře zachovalý chodník, po kterém se cikcak slézá do rokle. Za dnem rokle je to zase trochu cikcak nahoru, ale to se tam již objevují nápadné červené značky, které končí pod obrovským platanem, kde je soustava plechových koryt s tekoucí čistou vodou. Cesta pokračuje dále mezi většími kameny stále nahoru, zde trochu nezřetelná. Pak ale zase dobrý chodník ve svahu. V dálce šikmo vpravo na protějším svahu, trochu výše, než je cesta, nějaký bílý obdélník nejasného určení – ukázalo se, že je to jen velká plastová plachta, upevněná na skále a kryjící „mitato“ – v tomto případě však pouhý přístřešek pastevců pod skalním převisem. Na mapě je to nazvané Pighadaki. Další směr je od mitato doprava nahoru mezi stromy. Cesta to není nijak značená, směr se musí odhadnout. Na konci lesíka (možná ještě kus předtím) odbočit vpravo a jakmile se člověk dostane dootevřeného prostoru, má šansi najít pokračování původní, i pomocí zídek vybudovaného chodníku. Ten míří k velmi mělkému sedlu na obzoru. Za ním poměrně jasná pěšina sestupuje a míří na menší planinku. Zde je však nutné odbočit ostře vlevo a začít stoupat terénem (bez cesty a bez jakýchkoli značek). Jakmile se ale člověk dostane na vrcholek svahu, má pod nohama ploché mělké údolí, zarostlé dřišťály, mezi kterými jsou vyšlapané zvířecí pěšiny. Takže dolů a vlevo a po chvíli je tu takové malé rozšíření toho údolíčka, kdeje také poměrně velké mitato, zřejmě - soudě podle množství odpadků - dosud pravidelněji používané. Na starší mapě ANAVASI (Sougia - Samária) zakreslené není, ale podle posledních informací by na mapě nové edice již být mělo. GPS zde ukázala asi 1480 m a je to velmi vhodné místo k přenocování.
3. den Údolíčkem s písčitým dnem po cestě stále zhruba směr jih. Ta končí hradbou pichlavých berberisů (dřišťálů) – v ní vpravo průchod. Slézt do další roklinky, ale díky neprostupnému porostu těch dřišťálů nutné jít traversem ve svahu, stále ale mírně dolů. Dolů na místě, kde se stýkají dvě taková údolí a kde je poměrně velká planina se zbytky kdysi docela rozsáhlého mitato. Projít kolem a dát se vlevo nahoru (zpočátku po stezce, která později končí) silně balvanitým terénem do sedla nahoře. Pod nohama hluboká rokle. Odtud zase slézt hluboko dolů do rokle a pak zase poměrně strmým svahem nahoru. (Z protějšího svahu je ale patrné, že z tohoto sedla vede svahem poměrně asi dobrý chodník šikmo vlevo dolů až na dno rokle. Jak ale tady z rokle nahoru - to nevím, nešel jsem tudy.) Z vrcholu kopce, kam jsem se z rokle vyšplhal, je vidět, že musí napřed zase trochu dolů na menší planinku, naštěstí ne moc hluboko dole, teprve odtud kousek nahoru na odbočku silnice (od Kalerghi-Porie). Po silnici je to pak jednoduché: nikam neodbočovat…. Napřed trochu nahoru do sedla (nejvyšší místo celého treku – 1583 m) s automatickou meteostanicí ve svahu vlevo nad silnicí a odtud již jen dolů. Vedle silnice altán (v roce 2014 již značně poškozený, neudržovaný) s krásným výhledem do údolí pod Porií, u něj začátek stoupání značené E4, procházející Levka Ori od západu (z planiny Omalos) na východ (na planinu Askifou). Z Porie pokračovat po silnici na chatu Kalerghi a dolů po hrubě kamenité silnici směr Omalos. Ve 4. serpentině odbočit vlevo skrz otevírací kus plotu na stezku, končící u parkoviště kousek od vchodu do rokle Samária na místo, nazývané Xyloskalo. To je východisko jak pro výstup na horu Gigilos, případně i dál na Volakias, ale také pro trek přes údolí Achladha do vesnice Koustogherako a dál až na podřeží do vesnice Sougia (viz příspěvky v této rubrice)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
