Jdi na obsah Jdi na menu
 


2006 - Od severu na jižní pobřeží a podél něj na západ.

29. 1. 2007

 PÁ 25.08 Odlet z Ruzyně ve 23:40, sedadla A a B – na levé straně u okna. Podávala se studená houska a něčím vevnitř + 2 dcl pití.

SO 26.08 Přílet do Heraklionu (Iraklia) ve 3:15 – asi nebylo žádné velké zpoždění. Odbavení a zavazadla OK.Čekání před letištní budovou, děsněj mumraj. V 6:00 městský bus za € 1,10 na Plakia Eleftherios – ústřední Náměstí svobody nad šancemi. Výhled na část města u moře, přístav. Tma, ale začalo svítat (foto1) – je tu o hodinu víc. Z náměstí dolů (asi 10 min) na autobusové nádraží. V 7:30 bus do Chanie (€ 11,45), kolem 10:00 na místě. Nákup chleba, vody, bomb a rajčat v sámošce INKA na náměstí s parkem kousek od autobusáku. V 11:00 odjezd místní dopravou (stanice za zdí nádraží přímo proti vchodu do nádražní budovy) do Nerokouros, vsi na kraji Chanie, kousek za dálnicí. Jediný spoj, který jede napřed do N., ostatní spoje v N. končí po jízdě někde okolo. Za půl hodiny na místě. € 1,10. Kostelík (foto2)(převlíkání, snídaně), naproti sámoška (voda). Po silnici vzhůru na první hřebínek (asi 500 m n. m.). Horko. Satelitní google-mapy nefungujou, na nich patrné zkratky nejsou nebo je nelze použít. Pak přece jen zkratka po silničce severně směr vesnice Kondopoula (zastávka na pivo u sámošky + dalším nás pohostil místní piják) a další ves Katohori (foto3)(za vsí trochu zkrácení betonkou kolem baráků a psů). Kousek za zkratkou konečně stop do Kambi, východiště trasy. Kostelík (foto4) i obě taverny v Kambi zavřené, voda jen z hadice na návsi (nebrali jsme). Silniční značení směr chata Volika (1300 m n.m.). Silnice jižně, pak již „hiking“ cedulky na Voliku, ale za posledním kozincem-ovčárnou ukazuje jedna nahoru a je poslední. Noc na kamenitém poli (foto5). Teplo. Na obzoru bílá špička (asi) hory Spathi, k ní jdeme.

NE 27.08Po snídani a sbalení směr vzhůru, bez cesty, na písčitou silnici, kterou jsme večer viděli. Přes dva kozí ploty. Horko. Bačové s Toyotou a menší cisternou jeli za kozama je napojit, napojili jsme se i my (studená a dobrá voda). Nahoře na konci žlebu v horách oranžová maringotka – ukázalo se, že je to chata Volika (foto6). Tak vzhůru necestou na ni. Suť, kamení, kozí plot. Za ním ale (na pravé straně rokle při pohledu nahoru) pěšina. Kamenitá, ale dobrá. Pak dokonce nějaká tyč. Pořád horko. Chata (foto7) bez vody, ale nechal jsem tam zato u ní brejle. Odpočinek, pak od ní asi 100 m a žlebem přímo nahoru k tyči; za ní pak další a za třetí nocování v malém dolíku. Vítr. Šetření s vodou začalo.

PO 28.08 - Snídaně, sbalení a vzhůru k tyčím. Brzo skončily – za nocovištěm byly už jen 2. Horko, ale fouká. Pak dva mužíci a konec taky. Jeden menší vrcholek s kamenným úkrytem. Necestou vzhůru, zhruba na jih, mapa moc nefunguje (navíc 1:100 000 je moc hrubá), svah není extrémně příkrý (foto8). Z dalšího vrcholku vidíme zase mužíky, podle nich do sedélka, kde necháváme bágly a lezeme na menší hřebínek směr jih se rozhlédnout. Není vidět nic nadějného. Nemůžeme se v mapě zorientovat. Váhání kam teď. Buď to vzdát a jít s jednou flaškou vody pro dva zpět nebo někam pokračovat. Rozhodli jsme se tedy jít dál, s tím, že hora severně nad námi je „hledaná“ Spathi (2048 m) a že zamíříme na hřebínek východně od ní; domníváme se, že vede k úbočí Agia Pnevma (2262 m). Kolem dramatických děr a menších propastí. Hodně divokej terén, vyprahlo (foto9) na zemi i v hubě. Pijeme jen po malých locích asi jednou za půl hodiny. Na hřebínku a za ním zase mužíci!! Jdeme po nich (celkem znatelná pěšina), cesta nás vede směrem, který jsme si vybrali z předchozího rozhledového hřebínku. Dolů (přidělal jsem jednoho mužíka na místě, kde podle mě chyběl), pak nahoru, pak zase dolů. Trochu jsme zakufrovali, návrat dolů. Mužík!! Přelezeme hranu a pod námi dolina (na mapě se tomu říká deprese) s plochým dnem, porosty pichláků a kozo-ovčíma cestičkama. Dost prudký svah a jsme dole. Po rovině jdeme pěšinami celkem pohodlně. Ovce na svazích nad námi – náznak „civilizace“ (ve srovnání s měsíční krajinou, kterou jsme zatím šli). Stále ale nevíme, kde jsme, tušíme ale, že velká hora vlevo nad námi by mohla být Agia Pnevma (2262 m). Tu bych už měl „znát“, kolem ní jsme šli po E4 v roce 2003, ale nic mi to neříká; navrchu by měla být kaplička nebo prostě nějaká stavba (tu ale nevidíme, může být z druhé strany). Pořád jsme ale netušili, kde skutečně jsme. No ale pak ZÁZRAK!! Dolík s koryty a hadicí, ze které tekla VODA!! (foto10) Horká a pitná. Napít se do hrbu, napustit do všech flašek, dokonce i přepych mytí se i mýdlem (první a poslední na dovolené). Pak mnohem veseleji dál. Po chvilce dokonce žlutočerná tyč E4!! Takže to místo s vodou bylo Lívada (foto11). Konec nejistoty. Po snad hodině od vody nahoře najednou chata – Katsiveli (1970 m n.m.). Tak k ní (má letos ubouraný roh, foto13) a pod ni kolem mitato (foto12) na staré známé bydlící místo. Je tam pořád, takže postavit stan a udělat večeře (foto14). Není ale voda, jen když se z hadice dlouho saje, tak se lze něčeho napít. Do láhve to ale hnedle nejde. Večer chladněji, ale pořád celkem příjemně.

ÚT 29.08Ráno v poklidu snídaně, balení a vyrazit směr nejvyšší kopec hor. Napřed klikatě takovým údolíčkem a žlebem na hřebínek, pak další hřebínek; pak dolů, traverz, nahoru a dolů - cesta celkem příjemná, bez krkolomných stoupání. Pěšina dobře patrná (foto15), používaná, značená tu a tam mužíky. Asi 1,5 hodiny chůze (+ nějaká doba na odpočinky) odbočka v sedélku (foto16)(blízko nádrž a kamenný přístřešek, místo se jmenuje Rousias) na nejvyšší vrchol Levka Ori. Kousek nad odbočkou k vrcholu odložit bágly a nalehko vzhůru. Dobrá pěšina (foto17), mužíci hustě. Asi 45 min – hodina a jsme nahoře – Páhnes (2453 m) – hlavní cíl treku (foto18). (Pár dní před narozkami jsem zase na význačném kopci – loni to byl Olymp) Jsou tam taky dva Rakušáci; dali nám jednu flašku vody a pár dobrých informací (hlavně o hiking mapách, které jsem pak skutečně koupil, ale i o vodě v nádrži dole u odbočky a hlavně jak se k ní dostat). Za 20 – 30 min zase dole. Ve vodárně skutečně dobrá a studená voda, nabrali jsme zásoby. Pokračovat do Anopolis. Napřed dobře patrná pěšina úbočím (kolem černé výchozy horniny – jak vchod do pekla)(foto19), pak dolů na prašnou silnici. Po ní se dá jít až do vsi. Dvě zkratky – odbočení značené velkou světle modrou šipkou na kameni vedle silnice. První ne moc dobrá, špatný terén, kolem propasti Tafkos Tis Lagonias, pomalá chůze, při slézání na silnici L. spadl a sedřel si prsty na ruce. Po silnici by to bylo sice o málo delší, ale zase by se šlo mnohem rychleji. Problematická úspora. Pak zase po silnici (foto20), z jednoho místa je už vidět moře dole na jih od ostrova, i s ostrovy Gavdos a Gavdopoula, ale stále je k němu ještě hodně daleko. Další zkratka je roklí Lago po původní "mule-track", asi 100 od jejího počátku krásné místo na noc (název Angathopei). Všude ticho a klid, ani kozy nezvoní, stařičké cypřiše, nemá to chybu (foto21)(jen třeba pramínek kdyby tady byl….. ale nemáme o vodu nouzi).

ST 30.09 (+ ČT 31.09)Po ranních úkonech roklí dolů. Cesta zpočátku docela jde, kamenitá, ale dobře patrná a hezká (foto22), ale od širšího místa, kde je ohrada pro kozy  (Sópata) a s podzemní nádrží na vodu (možná je to studna a jmenuje se Kriaras), se jde hustším a hustším borovým lesem a po jehličí to dost klouže. Navíc všude pod jehličím spousta kamení, což taky chůzi ztěžuje. Kolem poledního na planině Anopolis (foto23) u prašné silnice, zdlouhavá cesta, napřed 2 zkratky, pak už prašná silnice, posléze i asfaltová, až přímo do centra Anopolis (resp. osady Kambos (600 m n.m.); těch osad je tam v okolí víc, ale všechno se to asi nazývá souhrnně Anopolis) k pomníku jejich národního reka. PIVO!!! Ale obyčejný lahváč za € 3,00 !!. (foto24). Pak zase po asfaltu (pekárna – senzační výrobky) do další osady Kambia (580 m n.m.); další pivo a senzační (a velký) řecký kafe!! Odtud pak napřed kousek kolem baráků, pak mezi kamennými zídkami a konečně dolů pěšinou, kroutící se svahem. Pod námi už náš dnešní cíl - Loutro. (foto25) Nákup (pivo, vody, zelenina na salát, chleba, "pastelky") a směr mys Moures, kde jsme strávili u známé zídky 2 noci (foto26). Koupání, opalovačka, příjemný odpočinek po (alespoň pro mě) dost namáhavém treku.

PÁ 01.09 (+ SO 02.09 + NE 03.09)Přivstat si a vyrazit pobřežním trekem směr západ. Přes Finikas, Likos na Marmaru – záliv s oblázkovou pláží u ústí rokle Aradena (foto28). Pivo. Pokračování (s jednou zastávkou) po slušné pěšině (foto29) až k pláži u Agios Pavlos. Koupání, odpočinek, kamínky (první a zdaleka ne poslední). Přístup i odchod jak po poušti (foto30). Pak do cíle v Agia Roumeli.  2 noci na místě (foto31). Koupání, 1x uvařit řecký salát, koupit gyros (nic moc). Mapy „Pahnes“ a Sfakia po € 6,50. Pohoda.

PO 04.09 Bez snídaně brzo ráno další část treku směr západ. Napřed strmě po kozích cestách, pak suťoviště a nakonec dost strmá (foto32) kroutící se cesta s jehličím pod piniemi, až někde u nejvyššího bodu treku – 520 m n.m. – snídaně. Krásné výhledy!! (foto33) No a pak dál, přes pláž Domata (kterou jsem léta zatvrzele nazýval Mavri) – odpočinek a koupání – až na další „pláž“ Sedoni (bylo to vystlané velkými oblázky, spíš oblými kameny, tam se nedalo ležet), kde jsme se unocovali na betonové plošince (foto35). S koněm (celou noc chodil okolo!!). A se srací vodou – z pramene, co vyvěral docela silným proudem právě do těch valounů. Byla trochu jako naslaněná, ale studená, docela chutná, když si na neobvyklou chuť jeden zvykl. Obsahovala asi nějaké hořečnaté soli. Posrali jsme se (naštěstí to byla jen jednorázová akce) druhý den ráno.

ÚT 05.09 (+ ST 06.09, ČT 07.09)zase bez snídaně brzy na cestu (se sracím zdržením krátce po začátku) po pobřeží mezi velikými, vodou opracovanými balvany do rokle Tripiti. Na začátku domek, kozinec, kostelík, kozy. Oblázková cesta. Po asi 300 m (?) vlevo (značky E4) serpentinami do svahu. Celkem strmé. Nahoře ruiny snad turecké, snad benátské pevnosti (foto36)(snídaně) na místě starého města Pikilassos. Pak dolů stinnou roklí, následovala cesta po svahu, občas nahoru, občas dolů a tak to šlo až do Sougie (foto37), posledního místa dovolené. Nákup, pivo, mapa „Sougia“ (€ 7,50), obhlídka míst pod stromy u východního konce pláže – obsazeno a nepříjemno. Tedy zpět až na známé místo v rokli, kterou vede příbřežní trek dál na západ (do Paleohory). Po asi 5 – 7 min chůze odbočit doprava mezi křoví na hledané místo; na něm jednu noc, dvě další o patro výš (foto38), protože to dolní bylo celou noc strašně vyhřáté, odspoda se člověk celou noc potil, a navíc se v noci zvedl docela silný vítr a foukalo to tam. Nahoře to nebylo tak horké a navíc i víc kryté před větrem. Koupání (foto39), na pláži úžasné „umělecké“ artefakty z oblázků (foto40, foto41, foto42, foto43), jídlo, odpočinek, dojedení hnedle veškerých zásob.

PÁ 08.09 (+ SO 09.09) balení, poslední skýva chleba a salámu, poslední koupání na pláži pod tavernami, opláchnutí se neslanou vodou a ve 12:00 bus směr Chania (€ 5,80). Po asi dvou hodinách (opravdu scénická silnice z velké části nad roklí Agia Irini) ve městě. Nákup ve známé IN.KA sámošce, gyros na náměstí (výtečný) a v 15:30 (s malým zpožděním) do Iraklia. Tam zase na náměstí, zase gyros (a zase dobrý) a pivo, posedávání na lavičce a za tmy na letiště. Tady několik mnoho hodin čekání (hrůzné davy anglických adolescentů, asi končí prázdniny, nebo co), pak odbavení (zase sedadla A a B) a opět čekání (nákup koření v Duty Free Shopu) a o asi 30 min opožděný odlet do Prahy (někdy kolem 4:00). Tak kolem sedmé (?), nebo něco po, konečně s bágly na stanici busu, na Kulaťák, na tram a domů.

 

Náhledy fotografií ze složky 2006

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář