Ostrov Kréta - Levka Ori (Bílé Hory)

Út 30.09 Ráno bus směr Chania až k odbočce na Lívadas (asi 4,5 km), tam vystoupit a dolů k mostu. Z dalšího rozcestí hned za mostem vlevo k taverně a odtud na začátek rokle Agia Irini (celkem 4 zdroje vody, WC a odpočívadla). Hned za východem z rokle ze silnice vpravo po E4 směr planina Omalos (značky jen těsně za domy). Po cestě není voda!!! Nákup v taverně ve vesnici Omalos (velmi draho!!), není tam obchod. Po silnici směr Xyloskalo (tam je vstup do soutěsky Samaria), ale po asi 3 km odbočit vlevo (směrovky, trasa E4) nahoru směr horská chata Kallerghi (1670 m). Nocování na planince pod ní. Vítr, ale teplo.

St 1.10 Od Kallerghi (dopoledne dočasně zavřeno, z terasy krásné pohledy a kolem zajímavé reálie) směr sedlo Poria (voda) a ještě kus po silnici, kde odbočuje E4 nahoru (horská část E4) pod vrcholy Psari, Mavri. Ze sedla hřebene pak snadný výstup na Melindanou (2135 m). Zpět na E4 a dále přes několik dolíků-depresí k místu/planině Pirou, kde se odděluje doprava dolů cesta přes místo Petradhé údolím Potámos k rokli Eligias a tou až k moři. My ale dále po E4 k horské chatě Katsiveli (1970 m). Po cestě několik míst na spaní na depresích, bez vody. Večer trochu chladno, ale s nádhernými barvami kopců kolem. Nocování pod chatou Katsiveli (voda, salaše = mitato).

Čt 2.10 Kamarád na Páhnes (2453 m) – já hlídám krb; pak oba nahoru k chatě a od ní dolů údolím směr planina a mitato Lívada. Přes tu salaš (je na skalnatém hřebínku) zase dolů a vpravo širokým žlebem (dobrá cesta, značky, mužíci) a až do sedla vlevo, nahoře (tyč E4). Odtud dolů do dost divokého údolí mezi horami Agio Pneuma a Svourichti a jím stále výše až do sedla pod horou Grias Soros (sedlo 2080 m, hora má 2331 m), po cestě velmi řídce tyče. Sedlo je, spolu s hřebenem pod Melindanou, nejvyšším bodem celé trasy - 2080 m. Pak přes hřeben Sideroportas (výhled vlevo až na severní pobřeží) a po svahu (občas tyče, pěšina ve svahu – vlevo je to nahoru, vpravo dolů) zhruba východně s měsíční krajinou vpravo dole. Pak velký amfiteátr, na malém hřebínku před ním poslední značka (tyč). Další je vidět přes údolí vpravo na hřebeni v malém sedle. Zde, někde před masívem s horou Kástro (2218 m) ztráta značení (ze sedla pravděpodobně dolů svahem). My šli ale vlevo, terénem, kam jakoby ukazovala poslední značka, po balvanitém úbočí zhruba po vrstevnici nad velkou depresí do protějšího sedla (Koutala) s malou planinku (tyč E4); odtud pak stále dolů po úbočí (vpravo je to nahoru vlevo dolů) a stále mírně doprava. Nocování na planince vedle dřišťálů (Loutsolaki, výška asi 1300 - 1500 m). Vše bez vody.

Pá 3.10 Dále dolů po občas se ztrácející pěšině (tu a tam mužíci) po úbočí, vpravo nad námi masív Kástro. Na hřebeni je pak ke konci vidět i tyč trasy E4. Dolů do údolí na prašnou cestu a po ní vpravo k ruinám podzemní nádrže na vodu (Katastromeno). Pak další nádrž o něco výš, a za ní vpravo značka E4, kde se má odbočit na Kástro při treku opačným směrem. Po kamenité silnici na planinu Niátos (1270 m). Silnice vede po obvodu, je jedno, jaký směr se zvolí, nakonec se dojde na stejné místo, kde silnice planinu opouští, a vystoupá do sedla na dohled od chaty Tavri. Dále po silnici k bílé chatě Tavri. Někde v okolí by měl být zdroj vody, ale my ho nenašli (ani jsme ho po pravdě řečeno, nehledali) Pak zase zpátky na silnici a u salaše vpravo za plotem (kolem ohrady a nějaké stavení – spíše buňka; zde je možná voda) odbočit doprava kolem té stavby bránou v plotě po značce E4; napřed pěšina po louce, pak dolů hezký starý chodník, celkem dobře značený, přetíná 2x silnici. Stále dolů až na asfaltovou silnici a po ní do vesnice Ammoudari na rozsáhlé planině Askifou (konečně JÍDLO! a nákup - asi 2 sámošky, pekárna). Odtud kousek po hlavní silnici jižně, před vesnicí Petrés odbočka vlevo (napřed na jih a pak východně) směr vesnice Goni (směrovka). Projít okrajem vesnice a po prašné cestě opět jižně mezi mnoha ohradami a ploty. Nocování na malé planince nedaleko před velkou salaší v zatáčce silnice (širokodaleko nikde zdroj vody, prakticky až k moři).

So 4.10 Kolem salaše (na levé straně). Za ní rozcestí – odbočit vlevo (na kameni mezi cestami nezřetelná červená šipka) a stále mírně vzhůru. Pak zatáčka vpravo (téměř 90°). Nezatáčet!!! (to by se totiž jeden dostal zpět nad planinu Askifou, ale ke kapli vysoko na hřebeni nad Goni, jako jsme to udělali my; ale byli jsme tam za to odměněni krásným rozhledem na celou planinu pod námi a Levka Ori na západě). Ze silnice se tedy musí v zatáčce jít rovně dolů (držet dosavadní směr) přes údolíčko a potom nahoru. Zbytky starého chodníku (opěrné zídky a mužíci) stále zhruba ve stejném směru (jižně) a mírně vzhůru až do sedla. Tam cesta mnohem zřetelnější, i když silně zarostlá, ale místy dlážděná velikými kameny. Přes sedlo dolů na planinku s cisternou; volba mezi značenou pěšinou vpravo (ke zbytkům zřejmě kláštera) nebo prašnou silnicí – tu jsme zvolili my. Obojí ale vede k asfaltce. Na ní vlevo do vesnice Asfendos (Asfendiou). Není tam voda ani taverna!! Ve vesnici na rozcestí dvě možnosti: buď doprava až na konec asfaltu a tam vlevo do úžlabiny, anebo po silnici vlevo a mírně nahoru směr vesnice Kallikratis. Tudy jsme šli my, ale po asi 150 - 200 m hned za domem u silnice na pravé straně jsme ze silnice odbočili doprava dolů a mezi zdmi (vypadá to jako koryto občasného potoka) šli stále dolů (slouží to místy jako smetiště). Za vesnicí je pak průběh cesty stejný, jako při volbě první možnosti –  dolů roklí, jižně, po slušné kamenité cestě (jen občas zborcené) do vesnice Agios Nektarios na pobřeží. Daleko na pobřeží vlevo je vidět mys s mýty opředenou pevností Frankokastello. Nocování u moře pod Agios Nektarios (voda z hydrantu u silnice ve vesnici nebo z kohoutů u zahrad s olivami). Ve vesnici není taverna!! Ale je fakt, že vesnice je roztažená a my nehledali všude.

Ne 5.10 Zpátky na silnice a směr Chóra Sfakion (stop až na rozcestí silnic – buď doprava do Vrisses a na severní pobřeží, nebo do Ch. Sfakion). Z tohoto rozcestí pěšky do Sfakie (asi 4,5 km) a trajektem do Agia Roumeli. Nocování na starém známém místě v A. Roumeli.

Po 6.10 Pobytovka se skoky do vody (kontakt kamarádovy hlavy s podvodním šutrem), následná "rescutitace" (= panák něčeho) :-)) Hlava sešita motýlkovým stehem, následky nula. Nocování stálé.

Út 7.10 Stále v A. Roumeli, rekonvalescence probíhá dobře. I v taverně (frapé, pivo...).

St 8.10 Krátký trek po pobřeží zpět směr pláž Agios Pavlos. Po asi 30 min vlevo do rokle Eligias. Asi 1,5 – 2 hod stoupání. Pěkná cesta, dost suťovišť, hodně borovic, bez vody, konec na místě Fliskounias. Pak stejnou cetou zpět. Nocování zase stejné v A. R.

Čt 9.10 Ráno na ruiny pevnosti nad A. Roumeli, pak zpátky ke stanu a trajektem zpět do Chóra Sfakion, pěšky po silnici k odbočce na Vrisses. Stop do Rethymno, bus do Iraklia, bus do kempu Kato Gouves. Ubytování v kempu (už za tmy kolem 19:00).

Pá 10.10 Procházka po pobřeží, nákup, trocha poležení na pláži, večeře v taverně. Nocování zase v kempu.

So 11.10 Bus směr Iraklio. Batohy na autobusovém nádraží do úschovny. Snídaně, pak pěšky směr náměstí v centru města, procházka, frapé, nákupy, pěšky zpět směr nádraží, vyzvednout bágly a opět na náměstí do centra (asi 7 min) na stanici městského busu na letiště (No. 1). Kolem 17:00 odlet, let bez problémů a přílet podle jízdního řádu.

(V letadle jsme museli být sice už krátce po 16:00 – v rozporu s informací delegátky zájezdu, ke kterému jsme byli charterovým dopravcem přiřazeni, ale odlet se protáhl díky čekání na vyřešení pasových problémů jednoho z cestujících. Odletu také předcházela zajímavá akce se zapomenutou plynovou bombou k vařiči v mém již odevzdaném batohu. Že se taková věc v batohu zjistí, je kec. Kdyby tam byla opravdová bomba, tak to asi nezjistí taky – o téhle nevěděli ani náhodou. Nahlásil jsem to ale, a po různých peripetiích jsem se s jedním pracovníkem bezpečnosti letiště dostal na letištní plochu. Sebral jsem již odbavený bágl (!!) s bombou až z vozíku, ze kterého to nakládali do letadla. Pak ale začali mít obavy a po nějakých dalších peripetiích jsem musel s bombou před letiště, kde jsem ji za podezřívavých pohledů některých okolojdoucích občanů vypustil – což znamenalo oddělat vařič a to hned začala syšet a taky se prudce ochladila. Ledovou bombu jsem tedy už nehodlal déle držet v holé ruce a tak jsem ji nechal dosyčet za plechovou ohradou. Pak jsem opět, už po několikáté, suverénně prošel pasovou kontrolou bez pasu, s tím, že už to mám několikrát za sebou. Jestli si mě skutečně pamatovali nebo na ně zapůsobila moje suverenita, to nevím. Fakt je ten, že jsem prošel, a to hned několikrát.