Ostrov Kréta - Levka Ori (Bílé Hory)

SOUGIA - LISSOS - GHIALISKARI - PALEOHORA

1. DEN (NE 20/10) – Kolem půl desáté jsem vyrazil z nocoviště v rokli za Sougií roklí nahoru po orientačně snadné a značené (mužíci, červené fleky na kamenech) pěšině. Nádherná, neobyčejně fotogenická, převislá skála (foto, foto, foto) je asi 5 minut chůze před koncem cesty roklí - odtud se pak už cesta začne šplhat svahem nahoru)(foto, foto). Potom přes plochý hřbet a na druhé straně dolů chodníkem (dobře vystavěný, pevný, leč kamenitý), s pohledem na údolí s bývalým střediskem kraje – osadou (městem?) Lissos (foto, foto). Sestupná část cesty končí u ruin malého antického chrámu (spíše svatyně, bylo to opravdu docela malé - foto). Pod těmito zbytky je jednak boudička, kde snad bývá v plné sezóně nějaké občerstvení (nyní zavřené a prázdné), ale důležitější je fakt, že je tam i zdroj dobré, pitné vody. Od chrámu jsem nabral směr doleva, k moři, vyhledat značku E4. Směr byl chybný, značka tam nebyla. Prošel jsem kousek od kaple a na kamenité pláži (foto) jsem stále hledal tu značku E4. Prostě tam nebyla tam a doteď nedokážu pochopit, proč jsem si myslel, že by tam být měla!! Ta E4 totiž vede úplně jinudy, ale jak jsem zjistil, i ten můj "špatný směr" byl použitelný!!

Takže mimo E4. Šel jsem dál od moře a pokračoval jsem směrem ke zbytkům jednotlivých stavení ve svahu. (Je to bývalá nekropole, takže ty stavbičky jsou hrobky.) Pak jsem šplhal po pěšinkách mezi ruinami stále výše a natrefil jsem nějakou pěšinu, která byla nejasně značená jednak červenými skvrnkami na kamenech a jednak i tu a tam náznaky kamenných mužíků. Držel jsem se jí a došel jsem nahoru k vozové cestě mezi ohradami pro kozy nebo ovce (foto). Podle mapy jsem zjistil, že jsem sice úplně mimo E4, ale že když půjdu po té silnici, že na jakési menší planině zase tu E4 potkám. Tak jsem tudy vyrazil. Vyfotil jsem si ale celé to údolí (foto, foto), a přišel jsem na to, kde se stala chyba, že jsem E4 opustil. To se stalo totiž hned u ruin toho malého chrámku, hned, jak jsem sešel dolů. E4 zde totiž vede doprava!! Od moře pryč!! A pak stále jakoby od moře uhýbá, až začne stoupat menší roklinkou (foto) a došplhá se na planinu Koukoule, kam jsem se já dostal po té silnici (foto, foto).

Tak tedy opět na E4. Ta pokračuje přes silnici, po níž jsem přišel, a míří k moři. Napřed je to taky jako polní vozová cesta (foto), ale za ohradami s kozami se změní na pěšinu (foto), pokračuje pak po svazích nad mořem (foto, foto) a lze tam najít i malé pláže pro osvěžení (foto). Značená je tu dobře. Odtud je také už vidět hodně v dálce kosa, vybíhající do moře, na níž jsou patrné bílé domky staré Paleohory (foto). Když cesta klesla až na úroveň moře, je tam jedna z malých pláží vhodná na koupel.  Pak cesta zase šla trochu nahoru a dolů, ale to už se najednou na pobřeží objevili lidi a za chvíli jsem se dostal na pláž se slunečníky a sprchami (foto), která je v ústí rokle Ghialiskari. Kolem klasika – silnice, parkoviště, stánky a taverny…. Značka pokračuje poněkud nejistě pod silnicí (nenašel jsem místo, kde se pak dostane na silnici), a proto je myslím lepší zvolit od pláže tu silnici rovnou. Pokračoval jsem po ní (foto) směr Paleohora a pomalu se začal ohlížet po nějakém místě, kde bych si mohl ustlat. Našel jsem jakés takés asi 2 km od města. Pod silnicí jsou tam mezi velkými oblázky skály a skalky, a tam jsem si našel alespoň trochu chráněné místo mezi dvěma z nich (foto, foto).  

2. den (PO 21/10) – Ráno v dáli Paleohora, vybíhající do moře, kontrastovala s v ranním světle neskutečně modrým mořem až nepopsatelně (foto, foto). Silnice se po čase malinko zatočila od moře a po nějaké odbočce k jakémusi ubytovacímu zařízení se dostala už v asfaltové podobě mezi domy. A hned zpočátku tam byl místní kemp (foto). Kolem ale stále jen jednotlivé domy se zahradami, žádné turistické centrum. To ale přišlo co nevidět. Silnice se najednou dostala už do životem pulsujících končin, obchody se střídaly se různými občerstvovnami a zde taky E4 už skončila.