Jdi na obsah Jdi na menu
 


planina Askifou (Ammoudari)-chata Tavri-planina Niatos-nad Kalli Lakki-pramen Skafidhia-planina Anopoli-město Chóra Sfakia

19. 6. 2008

vesnice AMMOUDARI (na planině ASKIFOU) - chata TAVRI - planina NIATOS - nad (bývalou) vesnicí KALLI LAKKI - pramen SKAFIDHIA - planina ANOPOLI – město CHÓRA SFAKIA

(Poznámka: časový rozvrh je pro ranní dopravu busem z Chanie, pokud by se jelo busem odpoledním, tak se samozřejmě musí časový plán, a hlavně místa nocování přísušně pozměnit.)

 

1. den – Od kostelíka ve vesnici Ammoudari na planině Askifou (N 35 17.507; E 24 10.594; 716 m), u kterého je socha nějakého místního reka se jde nahoru po asfaltu, kolem budovy místní pošty, co má na střeše nějaké paraboly pro příjem něčeho. Hned za tím se silnice dělí – musí se rovně a velmi mírně vlevo, a hned o kousek výš po levé straně je stavba, kam se sváží mléko – jsou tam takové chromové tanky. Zde se silnička stáčí doprava a stále stoupá. Až když se přijde do jejího ohybu (N 35 17.522; E 24 10.462; 749 m), kde se její směr obrací o téměř 180°, je na čase silnici opustit a dát se doprava k dřevěnému klandru, u kterého byla kdysi i nějaká, taky dřevěná, tabule s jakýmisi údaji o celém treku. Nad klandrem je ale na stromě první značka E4 – klasický kosočtverec, černo-žlutě vyvedený. Po značce se dojde napřed na první, neasfaltovou, silnici (N 35 17.533; E 24 10.342; 789 m) a potom na silnici s (novým) asfaltovým kobercem (N 35 17.632; E 24 10.173; 844 m). Pokud by člověk na ni vylezl na jiném místě a nevěděl kde je, stačí se po ní projít nahoru nebo dolů (doprava nebo doleva) a hledat místo, kde v zatáčce jsou zase dřevěné klandry, označující cestu dolů i nahoru. Nahoru to pak je z hlediska orientace hodně jednoduché. Jde se po starém chodníku, vybudovaném v celkem prudkém svahu a čas od času značeném E4 značkou. Nahoře se pak vyjde na moc hezké místo, kde jsou keříky, ovcemi a kozami okousaný pažit a tyč se značkou E4, a dá se tam moc hezky pod oblíbeným stromem přenocovat (N 35 17.770; E 24 09.761; 1136 m). Místo je pro tyto účely asi využíváno častěji, protože je tam i jakýsi barel na odpadky. Ale při ranním odchodu z planiny Askifou je to zatím na nocováná příliš brzo. Z tohoto místa je vidět vlevo nahoře chata Tavri, další cíl, a na druhé straně je kaple (N 35 17.851; E 24 09.883; 1154 m), postavená na hřebínku, z jehož okraje je vidět hluboko dole planina Askifou. Pod kaplí je hrobka možná nějakého kněze či "poustevníka", který tu snad žil a jsou na ní zajímavé letopočty narození a smrti dotyčného - dožil se rozhodně úctyhodného věku 103 let!! Dole, zhruba na sever od kaple, je planina Tavri, podle které chata dostala své jméno. Z "kempového" místa se pokračuje dolů, po vozové cestě, která tak po 100 metrech dojde na nižší loučku a napojí se na jinou, podobnou cestu. Tou se – stále mírně dolů – jde kolem nově postaveného patrového (!!) domu s betonovým zásobníkem na vodu a dojde (nyní již skrz bránu) až na kamenitou silnici. To je ta původně asfaltová, přes kterou se přecházelo cestou vzhůru. Asfalt jde ale jen k jakýmsi stožárům, které se tyčí východně od tohoto místa na kopci nad planinou Askifou. Od stožárů je silnice už jen kamenitá. Po silnici tedy stále nahoru, vlevo nahoře se objeví bílá chata Tavri (N 35 17.579; E 24 09.509; 1206 m), kde je poslední  signál mobilu – následující asi tak dva dny signál není. Od chaty na planinu Niatos k očekávanému zdroji vody (studna s pumpou) to není daleko. Po cestě se dojde k rozcestníku (N 35 17.328; E 24 08.882; 1205 m), na kterém jsou šipky, ukazující všemi směry, kam se odtud dá jít; i s časovými údaji . Další cesta je po pěšině směr Kalli Lakki. Je to nyní již značené nápadnými asi 10x10 cm velkými čtverci na bílém podkladě . Pěšina zde vede snad nejkrásnější partií celého treku. Po ovcemi velmi krátce střiženém pažitu, mezi jednotlivými bílými vápencovými balvany, na jaře se svěží a šťavnatou zelení, v září je to již spálené sluncem, prostě paráda!! U obzvláště starého cypřiše, na němž je značka, se cesta láme a začíná se svažovat. Ale nijak dramaticky, celkem pohodově), stále krásnou krajinou. Po chvíli se svah stále víc a víc vyrovnává, terén se zplošťuje a vyjde se mezi jednotlivými stromky a keři na další, níže položené planince Trikoukia (asi do půl hodiny z Niátos). Je celá oplocená a značená cesta vede vpravo kolem poznačkovaného kamene, vně oplocení, až ke kamennému domku (N 35 16.749; E 24 08.913; 1150 m). Kolem domku vede už zase silnice – spíše vozová cesta, písčito-kamenitá. Směrem na Kalli Lakki (tzn. vpravo) projde napřed mezi ohradami a pokračuje svahem mírně vzhůru. Asi 100 m od domku se od silnice doleva odpojuje ona značená cesta na Kalli Lakki. Zatímco silnice (N 35 16.680; E 24 08.891; 1143 m) jde mírně vzhůru svahem po pravé straně údolí, značená cesta začíná naopak klesat a jde zpočátku přímo pod silnicí, ale pak už se od silnice trochu odchýlí a jde po dně údolí. Kudy z tohoto místa dál je osobní volba: po silnici se neztratí výška, ale je to kamenitá (a pustá) silnice. Spodem je cesta zase asi zajímavější, pěšina terénem, ale musí se z ní pak napřed šplhat na Kalli Lakki a odtud potom ještě výš na chodník. Odhaduju celkem tak o 300 m výše. Odbočka ze silnice směr Anopolis  (N 35 16.206; E 24 08.561; 1152 m) sice bohužel není zrovna zřetelná. Nyní (2014) to však bylo označené barvou podstatně živější červenou barvou než předtím. Nad silnicí je chodník celkem dobře patrný, občas je ale třeba pečlivě sledovat jak náznaky bývalého „podezdění“ chodníku, tak i malé značky na kamenech, ale při troše pečlivosti a dobrém odhadu se cesta nedá ztratit. Také se jde nad oním místem (bývalá vesnice) Kalli Lakki – je to pár už zřícených domků a nějaké kamenné zídky kolem nich poměrně hluboko dole a je tam jen jeden novější a snad i (aspoň občas) obývaný kamenný domek s vedle stojícím vodním rezervoárem. Jen snad v jednom místě je to trochu nejasné, cesta zdá se pokračuje jakoby mírně nahoru takovým plochým údolíčkem, ale nejsou tam dlouho značky, a to by v případě této špatné volby mělo chodce trknout; správný směr je hned zpočátku údolíčka doleva nahoru mezi stromy (prťaví mužíci tak max. ze 3 šutrů, ale nakonec i značka). Takto se dojde na planinku vysoko nad Kali Lakki. Je to staré terasovité pole, nyní už ale pochopitelně nepoužívané, i když jsou zde stále patrné zbytky zdí, kterými byla pole obehnána (N 35 16.246; E 24 07.693; 1248 m). Pole jsou porostlá trsy tymiánu a jiných, většinou pichlavých keříků. Stan je možné postavil na okraji pole vlevo. Je to na této trase nejvýše položené nocležiště.

 

2. den – Opravdu nádherné místo!! Na svazích nezvykle „hluboké“ lesy hlavně z cypřišů, nad tím vším se zvedají téměř bílé masivy hor. Z místa nocování se setoupí na dno rokle a z ní cesta pokračuje po dobrém chodníku zase nahoru v protisvahu a vystoupá se zde na nejvyšší místo celého treku – na plošinku se stromy a jednotlivými balvany (N 35 16.167; E 24 07.330) ve výšce 1306 m, pod horou Kéfala. Je odtud vidět taky místo mého posledního noclehu – terasovité pole nad Kalli Lakki). Pak začne cesta zase klesat. Je celkem jasná, i když je třeba dávat občas pozor na malinkaté značky. Nejlepším vodítkem by mohl být svah po levé ruce. Pěšina jde těsně pod ním, ale stále dolů: pokud by se zdálo, že by najednou mohla jít doleva po vrstevnici, je to špatně!! Jen jedno místo je mírně problematické, a to když se za nějakými vyšší stromy odchýlí od svého směru podél svahu a odbočí kus doprava do údolí, než se stočí zase dolů. Udělá to proto, že obchází nějakou skálu. Dál už je to snadné, prostě jít pořád dolů a držet zhruba směr, ke konci se jde kolem velikého kamene se značkou nahoře. Po chvilce je už navíc vidět dole kamenitá silnice, na kterou je nutné se dostat. To místo se jmenuje Skafidhia a je zde voda a samozřejmě i kozo-ovčí ohrady a malý kamenný domek – spíš kůlnička. Pro ty, kteří jdou opačným směrem, na Niátos, je začátek stoupání zde jasný – je to velký kámen nad ohybem silnice  (N 35 15.942; E 24 07.203; 1231 m), na něm malá kamenná mohylka a vše navíc doplněné jasně červenými značkami (puntíky, šipky..). Odtud silnice směr Anopoli začíná pro změnu chvíli trochu stoupat, pak zase klesat, a to se ještě jednou zopakuje. Po levé straně se postupně svažuje a prohlubuje rokle – pravděpodobně počátek hlavní větve pozdější rokle Sfakiano, která ústí kus od Chóra Sfakia do moře. Stoupání této části silnice končí na rozcestí u opravdu velikého stromu (N 35 15.655; E 24 07.098; 1128 m)(kermesový dub). Od tohoto stromu jde jednak cesta dolů, zpátky ke Skafidhii, na druhou stranu rovněž dolů a doleva, ale mírněji, na planinu Feeno kai Yannis se stájemi, pod bývalou osadou Mouri, která se rozkládá na hřebeni nahoře, a třetí směr od stromu doprava je mírně nahoru. Silnice tímto směrem nepokračuje dlouho, ale podle mapy by z ní měla odbočovat jakási pěšina, kterou se dá dojít na jinou silnici, směr Páhnes. Na dalším rozcestí (N 35 15.282; E 24 07.400; 1107 m) se již přijde k cyklostezce, začínající na planině Anopolis (v osadě Kámbos), jež končí ve zmíněné osadě Mouri. Směr z rozcestí je zase jasný: značka cyklostezky ukazuje nahoru, od Skafidhie se přijde rovněž ze shora a tak zbývá směr dolů – a to je do Anopoli. Minou se ohrady s vodním zdrojem, pak nějaké betonové chlívy a stáje, pak asi i obytná a zpracovatelská (sýry??) část budov s klasicky modrými dveřmi, a jakmile silnice přejde menší rokli – žleb, začne zase (téměř naposledy) stoupat. Po levé straně je to dost divoké, je to další z roklí Kavis, jež se v dolní části nazývá rokle Ilingias. Ta ústí do moři asi 2 km západně od Chóra Sfakia. Silnice jde pořád mírně nahoru až k rozcestí, kde za "smrčkem" (je to cypřiš) odbočuje nahoru a doprava ona silnice k Páhnes (N 35 14.912; E 24 06.811; 1128 m). Potom už se jde téměř pořád z kopce až do Anopoli, s jedinou malou a krátkou výjimkou. Po levé straně jsou vidět už pastviny s nějakou cestou a v dáli rozcestí silnice, kam se silnice takovým obloukem za nějaký čas dostane. Jak jde cesta stále níže a níže, houstne cypřišový „les“ a objevují se první i borovice. Po chvilce se vyjde z „lesa“ a jde se otevřenou krajinou, s výhledem až ke kopcům co jsou nad jižním pobřežím, s kaplí Agia Ekaterina. Dole je vidět silnici, po které se ale půjde až zítra, protože se blíží místo dalšího noclehu. Je to v protisměrné zatáčce silnice, musí se z ní odbiočit a jít směr jih (k moři) k jakýmsi kamenným zídkám. V jednom místě je to zřícené a tudy se to dá přelézt. Za zdí na druhé straně je téměř rovinka s mnoha trsy různých rostlin různého úrovně pichlavosti. Orientačním bodem jsou 3 cypřiše v prohlubni, mírně šikmo vpravo. Kolem nich sice žádné místo mezi pichláky není, ale kousek odtud, jakoby nad nimi, je docela dobrý flek (N 35 14.191; E 24 06.661; 938 m).

 

3. denSilnice se odtud pohodově svažuje dolů, kde v pravoúhlé zatáčce je veliká nádrž na povrchovou vodu. Dál už je to celkem „nezajímavé“- Přijde se ke „3 studnám“ – nádhernému místu, znehodnocenému vrstvami kozích a ovčích bobků. Ploché místo, s lesem v pozadí, na jehož okraji se mezi stromy skrývá ovčácká kamenná stavba. Poprvé jsou odtud vidět i stožáry nad osadou Kambia, kolem kterých se také půjde. U místa, kde zprava od kopců přichází rokle (Lago), kterou se sem přichází při po sestupu z Páhnes, dělá silnice menší serpentynu (N 35 14.338; E 24 05.207; 753 m), ze které odbočuje dolů mezi stromy „zkratka“, protože potom se silnice stáčí do velkého oblouku a zkratka ten oblouk překonává rovně. Zkratka není nic moc, po silnicí se jde lépe. Silnice pak vyjde na rozcestí, kde je jednak další cykloznačka a pak jakási tabule, se symbolem EU (kroužek z hvězd)(N 35 14.246; E 24 04.899; 687 m) - v roce 2014 ji ale už asi vzal čert. Při cestě v obráceném směru (od Anopoli), pokud jde člověk podle cykloznaček nebo podle prvního vydání mapy ANAVASI Sfakia 1:25000, tady pozor!! Jednou cykloznačku nějaký vtipálek otočil o 90°a nechal ji ukazovat rovně posilnici a zmíněná mapa tu silnici rovně naopak vůbec nemá zakreslenou!! Pak už následuje chůze téměř po rovině, kolem místa, kde se dělá štěrk (v roce 2014 už ne). Najednou je z písčito-kamenité silnice asfaltka, je tu i nezbytná kaple…. a další křižovatka (N 35 13.660; E 24 04.975; 611 m) s modrým ikonostasem („boží muka“ by se tomu řeklo u nás?), kde jedna silnice (doleva) míří do osady Lamnia a vpravo do osady Kámbos, kam je to už jen kousek, tak 1,5 km. První barák je pochopitelně hospoda. Projít kolem a na „hlavní“ silnici oblasti, která vede (vpravo) do vsí Aradhéna (nad známou a stejnojmennou roklí) a Agios Ioannis (zde končí) se odbočí doleva. Po dalších 50 - 100 m je zde téměř kruhové náměstí s bílou sochou místního reka Daskalogiannise uprostřed (N 35 13.110; E 24 05.096; 575 m) a infotabulí cyklostezky na kraji. Silnice vede dál kolem pekárny s mnohými dobrotami. Po tak 2 km se silnice konečně blíží k oáze – taverna, které říkám U velkýho kafe (N 35 12.615; E 24 05.937; 548 m). Protože si ho tu vždycky dávám a vždycky mi přijde moc vhod. Nyní se rozšířili i přes silnici. Odbočka na Loutro jde zpočátku pod silnicí. Dál pak vyšplhat ke stožárům (N 35 12.638; E 24 06.086; 588 m). Je dotud moc krásný pohled, protože směrem k horám není kažený žádnými, zde všude nezbytnými dráty a kabely. Od stožárů vede dolů, na druhou stranu od osady, betonová cesta směrem k nějakému kozinci. Ale nedojde až k němu, jakmile se betonka dostane do údolíčka, musí se z ní odbočit doprava dolů a zase se jde podél nějakých kabelů, zavěšených na tyčích. A po starém chodníku, který se občas otočí do protisměru a zase zpět, ale to už se dole objeví dole hlavní silnice Sfakia - Anopoli. Pokračování cesty je vidět zase pod silnicí, vine se tam v nízkých křivinách ten starý chodníku, ovšem není úplně jednoduché se na něj dostat – stavba silnice to dost ztížila. Z ohybu silnice (N 35 12.579; E 24 06.280; 512 m) se musí slézt po kamenech, které tu a tam nevypadají úplně stabilně. Nejlepší je to snad po levé straně při svahu. Jakmile se člověk dostane na chodník, je vše zase jasné. Míří se k bílé vodárně). Za ní zase chodník udělá cikcak a je na vozové cestě. Jde se po ní - vlevo se nechá bez povšimnutí další kozo-ovčinec - k druhé vodárně a u třetí se konečně odbočí z cesty doleva na pěšinu mezi kameny. Odbočka je celkem dostatečně označena krvavou skvrnou na velkém kameni. Pěšina pokračuje po stráni plné trsů tymiánu. V této části si lze vybrat, zda jít po cestičce mezi tymiány nebo po dně rokličky, která se tu začíná rodit. Dole se jde po velkých oblázcích a je to poněkud horší, než po cestičce. Po nějaké době se ale stejně obě cesty spojí a jde se jen o dně rokle. Je ještě jedno místo, kde je možnost výběru, kudy jít. Buď vlevo, zase po chodníku ve svahu, podezděném na sucho naskládanými kameny, nebo po dnu rokle. Oboje vyjde nastejno, ale slézt na konci z chodníku do rokle je trochu horší – hodně to klouže. Ten konec chodníku je trochu nejasný, zdá se, jakoby zase pokračoval dál, ale to by byla chyba pokračovat po něm; nevím přesně, kam se lze po té další jeho části dostat, ale rozhodně ne do rokle Ilingias. Jakmile se ale sleze do rokle, je vše jasné. Zase se překonávají kamenné stupně různé výšky (nejvyšší je tak asi 2,5 – 3 m), prochází se extra úzkými pasážemi, kde má člověk převislé skály nad hlavou. Překonávání skalních stupňů není nic krkolomného, ale fakt je, že nahoru to jde lépe než dolů. Ke konci rokle se narazí zase na poměrně dobře zachovalý chodník, dokonce se zídkou po okraji, a po něm se pohodlně sejde do rokle. Vyspat se tam dá na místě, které jsem si už trochu upravil, srovnal a vyrovnal a úprava kupodivu docela drží – je to mezi několika cypřiši (N 35 12.444; E 24 07.633; 102 m).

4. den – Teď už je to jen taková procházka. Pokračování je zase po původním chodníku nahoru do "sedla", kde se chodník setká s kamenitou silnicí (N 35 12.283; E 24 07.577; 141 m), klikatící se pak po svahu. Po silnici se jde pak směr Chóra Sfakia (je vidět v dáli) až k místu, kde se k silnici, která překonala právě menší úžlabinu, zespoda připojuje opět kamenné podezdění starého treku. Za zátočinou silnice se z ní sejde dolů a po původním "mule track" chodníku, nyní už pochopitelně značně zarostlém se dojde až na silnici (Chóra SfakiaAnopoli) kousek před začátek obce. Poslední kousek ze svahu na silnici je trochu "dramatický", musí se dávat pozor: je to úzká a po kamíncích klouzavá stezička, docela příkrá a hlavně na jejím počátku i dost vysoko nad silnicí. (Pro ty, kdo by šli obráceně a neznají tuto odbočku, bude asi trochu obtížnější ji najít. Není nijak označena. Může být tak 100 od posledního domu. - N 35 12.157; E 24 08.041; 59 m) Po asi 100 m, za prvními domy, sejít doprava dolů po schodech (jsou tam dvoje, je lepší použít až ty druhé), kterými se dá dostat dolů do městečka.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář